Vodní hrad Budyně n. Ohří v zrcadle staletí

22.4.2012 · Rubrika Památky

Podle zpráv zanechaných nám Václavem Hájkem z Libočan, se počátky Budyně datují k roku 881. Zda tomu tak opravdu je, nelze věrohodně dložit. Archeologické nálezy však svědčí o prastarém osídlení v regionu. Předchůdcem Budyňského hradu byl od 11. století přemyslovský roubený dvorec. Kdy se změnil v kamenný hrad, není s jistotu známo, pravděpodobně se tak stalo za vlády krále Přemysla Otakara II. ve druhé polovině 13. století. Roku 1316 dobyl Budyni za pomoci pána Jindřicha z Lipé král Jan Lucemburský, který r. 1336 vyměnil budyňské panství se Zbyňkem Zajícem z Valdeka za zboží žebrácké. Zbyněk již nedlouho předtím koupil od krále i nedaleký hrad Házmburk zvaný Klapý i s panstvím, a tím Zajícové ovládli nadlouho rozsáhlé panství, k němuž příslušela i Budyně n. Ohří. Centrem panství se stal pevný hrad Házmburk, (o jeho pevnosti se přesvědčil i husitský vojevůdce Jan Žižka, který jej dvakrát obléhal, avšak nikdy nedobyl) po němž se od té doby Zbyněk Zajíc i jeho potomci psali. Jan Zajíc Budyni po roce 1463 rozšířil a přestavěl ve slohu pozdní gotiky. Jan zastával významnou funkci dvorského sudího.

Alchymistická dílna II.

Když se však postavil na odpor proti králi Jiřímu z Poděbrad a roku 1469 dokonce podpořil Uherského krále Matyáše Korvína, byl budyňský hrad královským vojskem obklíčen, avšak Jan Zajíc stačil uprchnout do Žitavy. Po smrti krále Jiřího ještě hájil zájmy Vladislava II. Jagellonského, proti němuž se nakonec také postavil. Zemřel roku 1495. Jan 5. Zbyněk z Házmburka, velký filantrop a hostitel významných osobností vědy a múz (např. Tycho de Brahe, Bavor Rodovský ze Stěžova, apod.) nechal hrad po roce 1585 přestavět renesančně. Jan 5. Zbyněk se zadlužil natolik, že byl roku 1614 nucen za 150.000 kop grošů míšeňských Budyni přenechat svému největšímu věřiteli Adamovi ze Šternberka. Zemřel o dva roky později. Házmburští Zajícové, kteří drželi Budyni 277 let, vymřeli po meči roku 1663.

Adam ze Šternberka připojil panství budyňské k libochovickému zboží, což předznamenalo úpadek hradu. Po třicetileté válce získal vypleněné panství roku 1676 Gundakar z Ditrichštejna, jako své hlavní sídlo si však zvolil Libochovice. Budyňský hrad tím ztratil v podstatě význam a stal se „kvartýr hausem“ panských úředníků. Hrad byl těžce poškozen výbuchem prachárny nalézající se v jedné z věží a následným požárem, po němž rychle chátral. Měl původně čtvercový půdorys. Díky událostem však roku 1823 bylo zbořeno jižní a východní palácové křídlo, tak že dnes má hrad podobu písmene L. K záchraně hradu došlo díky rodu Hebersteinů (1858 – 1945), kteří se stali novými majiteli.

Erbovní sál

V letech 1902 – 1911 jej obnovil E. Fiala. Renesanční interiéry byly zrestaurovány v období mezi lety 1908 – 1913 R. Říhovským. V roce 1945 byl budyňský hrad zestátněn a po roce 1975 postupně komplexně obnoven. Dnes je objekt v majetku města, je v něm instalováno Jandovo městské muzeum, a je přístupný veřejnosti.

Tolik známá historie. Jaký by to však byl hrad bez záhad a tajemství? Poodhalme jej trochu a podívejme se pod roušku mýtů a skutečností. Skutečností je, že Jan 4 z Házmburka, který byl na výpravě ve Svaté zemi mezi lety 1516 až 1522 a byl v Jeruzalémě r.1520 pasován na rytíře, si z cesty přivezl na Budyni živého nilského krokodýla. V té době byl nejen hrad, ale celá obec obklopena mohutným vodním příkopem do kterého byl krokodýl vypuštěn. Není tedy ničím překvapivým, že si svou potravu obstarával tím, že na březích lovil husy, kachny a jiná domácí zvířata. Pro místní a věci neznalé obyvatelstvo se krokodýl stal synonymem draka. Odtud tedy pramení pověst o Budyňském drakovi, který je jako nejstarší evropský vycpaný preparát k vidění v patře hradu.

Strážce alchymistické dílny

Je zde také k vidění ložnice krále Jana Lucemburského, která dnes slouží jako obřadní síň. Stejně tak bývalý rytířský sál s erbovní genealogií rodů dnes slouží jako sál společenského života obce. Trochu morbidním se zdá být poslední autentický popravčí špalek v Evropě s letopočtem 1779, stejně jako replika popravčího meče. K tajemnu pak náleží postavička, která vítá příchozí ve výklenku vnější hradní věže. Není to nikdo jiný než Kvasnička. Jméno je odvozeno od činnosti dílny, kde všechno kvasilo, bublalo a bouchalo. To on byl přítomen a účasten veškerého konání v alchymistické laboratoři v útrobách hradu, kterou tu nechal vybudovat právě Jan 5. Zbyněk z Hazmburka. Není tajemstvím, že více šlechtických rodů mělo na svých sídlech alchymistické dílny. Byli to třeba Rožberkové či Vartenberkové, ale o Janu 5. Zbyňkovi z Házmburka bylo a je známo, že alchymii naprosto propadl a díky tomu se i natolik zadlužil, že o svůj majetek přišel. Dokonce se traduje, že jeho posedlost byla srovnatelná s císařem Rudolfem II. Podobné je to i ve vybavení a úrovni dílny a jejího bádání. Cílem všech takových to zařízení bylo objevení tzv. Elixíru mládí, Kamene mudrců, případně Smaragdové desky. Tyto relikvie jak praví alchymistické učení, měly zajistit majiteli nesmrtelnost atd. Ovšem nezanedbatelnou činností bylo také získání postupů umožňujících výrobu zlata z obecných prvků. Pověst vypráví, že „náš“ Kvasnička sedíc na svém místě hledí tam, kde je zakopáno zlato vyrobené v této dílně. Tím pokladem má být dvanáct zlatých apoštolů, ale také kvočna s kuřaty a vejci.

Ať jsou již dějiny promíšeny s mýty jakkoli, na návštěvníky vodního hradu v Budyni n. Ohří v každém případě dýchne od každého něco. A v tom je emocionální náboj poznávání vlastních dějin a uvědomění si sounáležitosti v současnosti.