Homolka – kopec plný pokladů

Nevelký kopec (695 m) nedaleko Bečova nad Teplou – Homolka.

Pokud je vysloven termín „přírodní varhany“, či „kamenné varhany“, téměř každý ví, co si může pod těmito slovy představit – čedičový útvar, který díky své sloupcovité odlučnosti vytváří dojem zkamenělých píšťal skutečných varhan. Po prohlídce bečovského zámku, s jeho nejvýznamnějším  exponátem – relikviářem svatého Maura, se vydejme na malou procházku, jejímž cílem bude právě Homolka. Cesta vede částečně po trase naučné stezky „Šibeniční vrch“.  Z informačních panelů, kterými je tato stezka opatřena, máme možnost dozvědět se mnoho zajímavostí o rituálech spjatých s hrdelním soudnictvím. Naše putování začíná u stavby barokní radnice z roku 1760.

Radnice

Dále budeme procházet mezi pozdně barokní farou z roku 1760 a kostelem svatého Jiří vystavěném v letech 1763 – 1767. Po zdolání prudkého stoupání (asi 700 m) se ocitneme na křižovatce u silnice. Je možné udělat dvě malé odbočky.  Pokud zahneme vpravo, aniž bychom překročili silnici,  po asi 300 m dojdeme jabloňovou alejí na malou vyhlídku. Přímo pod našima nohama se bude rozkládat historické jádro města s nejcennějšími architektonickými památkami – gotickým hradem, renesančním palácem a barokním zámkem. Vrátíme se zpět na křižovatku. Můžeme ještě přejít silnici a vydat se rovně na Šibeniční vrch, který je od křižovatky vzdálen asi 500 m. Vrcholek nenabízí úchvatné pohledy do údolí, kterými jsme se mohli kochat po celou dobu stoupání ke křižovatce, nýbrž velmi zajímavou drobnou památku – základ kruhové šibenice, jež přestala být používána až roku 1765.

Cestou zpět se nabízí možnost krytého odpočinkového místa v podobě zastřešeného základu „katovny“ (ve skutečnosti se ale s největší pravděpodobností jedná o základ stodoly). Pokud si necháme ujít procházku na Šibeniční vrch, pokračujeme z křižovatky po mírně stoupající silnici směrem do leva. Zde přibližně po 100 m zahlédneme mezi stromy část letního sídla Eleonory Beaufortové, postaveného ve stylu alpské architektury. Po silnici pokračujeme, dokud nedojdeme k další stavbě, ke staré hájovně. U ní jsou k vidění drobné kamenné památky posbírané v  bečovských lesích. Jedná se o smírčí kříž, boží muka a epitaf. Z tohoto místa je to k cíli našeho výletu už jen kousek. Ze silnice u hájovny odbočíme vpravo na lesní cestu a vystoupáme k první křižovatce. Na druhé křižovatce, která následuje po asi 50 metrech, zahneme vpravo k lesu. K Homolce dojdeme po asi 100 metrech.

Smírčí kříž u hájovny

S tímto místem jsou spjaty dvě pověsti. Jedna říká, že stojíte u sídla zlé kouzelnice, která proměnila v kámen svatební průvod trpaslíků. Zkamenělé trpaslíky lze vidět v okolních lesích Bečova v podobě bizarních skalních solitérů. A druhou pověst Vám neprozradím. Právě s ní se můžete seznámit na zmiňované tabuli pod Homolkou. A kde jsou ony slibované poklady v názvu příspěvku? Příležitost nesmírně zbohatnout má každý, kdo se o štědrovečerní noci, během půlnoční mše sloužené v bečovském kostele sv. Jiří (který jsme také cestou míjeli) vydá na Homolku. Homolka se otevírá ve chvíli, kdy se rozezní zvony ve věži kostela. Uvnitř hory čeká nesmírné bohatství. Ale pozor! S posledním úderem zvonu se Homolka zase na rok uzavře. Takže s vynášením pokladů si případný zájemce musí pospíšit, aby nedopadl jako hamižná žena, která ve vidině snadného zbohatnutí ponechala ve skále své dítě. Nešťastnice se celý rok k Homolce vracela a prosila horu o vrácení dítěte. Ale hora se otevřela opět až na Štědrý večer, za zvuku zvonů. Zde potom žena našla své dítě, které bylo naštěstí v pořádku. Toho večera pochopila, že si teprve nyní odnesla z hory svůj největší poklad.

Pověst tedy má dobrý konec. A pro ostatní hledače pokladů, kteří nechtějí riskovat, má Homolka připravený jeden poklad téměř celoročně. Po pravé straně kopce se vine úzká, nenápadná pěšinka. Neváhejte a vydejte se po ní, protože na jejím konci Vás čeká úchvatný zážitek. Ačkoliv se vrcholek Homolky nenachází v žádné závratné výšce, přesto převyšuje špičky stromů v okolí, a otevírá Vám pohled do hlubokého údolí řeky Teplé. Vzhledem k tomu, že veškerá lidská sídla jsou zastíněna hustými lesy, díky zvlněnému terénu a malé vzdálenosti od vrcholku stromů, si budete připadat jako na vlnách zeleného oceánu (skoro jako na špici Titaniku).

Nechte se pozvat k procházce na místo, které patří spíše k těm méně známým. Ba dokonce, v porovnání s památkami ležícími v bezprostřední blízkosti můžeme říci, že je místem až neznámým. Přesto nabízí to, co mnozí turisté na cestách přírodou hledají – absolutní klid, daleký výhled do krajiny, odpočinek… Navštívíme přírodní památku.

Text a foto: Alena Švehlová