Bílí jeleni ze Žehušic – světový zoologický unikát

V trojúhelníku mezi městy  Kolínem, Kutnou Horou a Čáslaví leží obec v minulosti se pyšnící názvem městys. Dokonce o něm byla vydána kniha s názvem  „Dějiny městyse Žehušice“. Ano a právě v Žehušicích se nalézá obora, kde je k vidění něco výjimečného. Jsou to bílí jeleni. Lépe řečeno bílá jelení zvěř. Nejedná se ale o albíny jak by se mohlo na první pohled jevit.

Jde o vskutku o bílou formu jelena druhu marali (Cervus elaphus maral). Chová se zde již téměř 200 let. Její původ je nejasný a chov si v průběhu času prošel různými etapami. Někdy světlejšími jindy pochmurnými. Chronologie se dá shrnout do následného souhrnu. Původ zvěře je nejistý. Ještě i dnes se o tom vedou spory. Hypotézy naznačují, že by mohla pocházet z Persie, Indie nebo dokonce z Ruska. Jako počátek chovu se uvádí v Českých zemích letopočet 1780 a je spojován s rody Valdštejnů, Černínů, Kinských a Swarzemberků. Zvěři se však nedařilo. V průběhu času chřadla a degenerovala. Několik zbylých kusů od  Kinských z Chlumce nad Cidlinou získal darem majitel Žehušického panství Matyáš Thun z Hohensteinu. Tehdy se psal r. 1826.

Thunové vypustili bílé jeleny do obory „Vedrala“, kde se chovala původní přirozeně zbarvená zvěř. Oba druhy se mezi sebou začali křížit a počali se rodit bílí kolouši. Svitla naděje na záchranu bílé zvěře a proto z rozhodnutí Matyáše Thuna se začala budovat nová obora. Ta je dochována dodnes a je zbytkem starých rozsáhlých doubrav, které se v dávných dobách rozkládaly na břehu řeky Doubravy. Střed tvořil někdejší rybník „Kravinec“. Dnes již neexistuje. Jeho velikost však dokládá dochovaná hráz s duby až 450let starými. Výměra obory činí 266ha přičemž plocha rybníka zabírala polovinu této rozlohy.

Samotná obora je vzácným arboretem v rámci ČR. Je vybudována ve stylu anglického parku. Lze zde najít vzácné druhy dřevin, např. katalpu, jerlín, dřezovec trojtrný, platan, liliovník, červený buk, zlatý a stříbrný jasan, červeně kvetoucí akát a další. Ještě v r. 1928 bylo možné v oboře napočítat 326 staletých dubů.

Thunové drželi Žehušice 264 let. Bílá jelení zvěř se rozmnožila na 200ks. První světová válka zdecimovala stavy na pouhých 30ks. V meziválečném období se podařilo obnovit stav na 150ks. Bílé leucíny však čekala další katastrofa v čase druhé světové války. Obora byla zabrána nacistickou armádou. Ta zde zřídila maďarský hřebčín, přičemž část zvěře byla odeslána do „Reichu“ a část byla vystřílena německými prominenty. Další zdecimování následovalo po příchodu „Rudé armády“. Zámek se stal vojenským velitelstvím a zvěř byla lovena nejen z lovecké vášně, ale pro běžné proviantní účely. Zbylých 20ks unikátní bílé zvěře však ani po válce nemělo lehký úděl. Omylem se ukázalo být vysazení černých daňků, kteří se přemnožili a zvěř strádala. Bylo nutné daňčí zvěř redukovat na únosnou mez. Také vysazení muflonů se ukázalo chybným krokem. Bylo tudíž přikročeno k odsunu do jiných lokalit. Negativně se podepsal i turismus a proto byla obora pro veřejnost v r. 1973 uzavřena. Od té doby se stavy zvěře zvyšují. Dnešní stav je 133 ks.

Věřme, že bílí leucíni mají to nejhorší za sebou a jako světová rarita a unikát v živočišné říši budou trvalou národní chloubou.

Foto: Miloš Kolesár
Text: Marra