Český porcelán v zrcadle času
Když cinkne porcelán.
Ten český cinká již 218 let, přesněji od r. 1792.Tomu, že necinká déle zabránila hospodářská situace a napětí v tehdejším rakouskouhersku. Komerční zájmy českých podnikatelů bojkotovalo monopolní prvenství Vídně, pro níž výrobní privilegia pro české firmy znamenala existenci konkurenčního prostředí.
Obchodní tlak, a zejména obchodní styky s Durynskem, znamenaly první pokusy o následování.Větší rozmach nastal až po tzv. guberniální výzvě, Oberpostamtszeitung z 26.9.1811. Ta slibovala všestrannou pomoc vlády při zakládání nových porcelánek a využití přírodního bohatství loketského a žateckého kraje. Jako vše nové, měl i český porcelán své vývojové peripetie. Stal se typickou produkcí zejména Karlovarska. Zásluhu na tom mají iniciativy soukromých podnikatelů a bohatá naleziště kaolínu, jílů a hlín vhodných k výrobě. Je nutné podotknou, že v době guberniální výzvy v Čechách již existovalo několik vyrábějících manufaktur.
Část kávové soupravy (1844)
Vzpomeňme porcelánku Franze Antona Habertitzla z Rabensgrünu u Slavkova – (dnešní Háje)z let 1789 – 1793, jejíž produkce bohužel nedochovala do dnešních dnů ani jeden artefakt, byly to i další provozy. Jednak Horní Slavkov 1792, Klášterec nad Ohří 1794, Březová 1803, Kysibl 1803 a Dalovice 1804. V roce 1811 přibyla porcelánka v Dolním Chodově a téhož roku i ve Staré Roli. Následovala manufaktura v Lokti 1815. Těchto osm porcelánek patří k tradičně nejstarším uváděným manufakturám v Čechách.
Z uvedené chronologie je zřejmé, že prvenství drží porcelánka založená jako manufaktura r.1792 v Horním Slavkově. U jejího zrodu stál důlmistr Johan Georg Paulus. Jeho výpaly však v té době připomínaly spíše kameninu. Před rokem 1800 byl jedním z nejoblíbenějších dekorů tzv. „slaměnkový dekor“ prováděný kobaltovou modří. Výsadu pro výrobu pravého porcelánu získala porcelánka až roku 1812. S ohledem na střídání majitelů, společenské poměry a potřeby se měnil i výrobní sortiment. Tak jak procházely dějiny, bylo možné vysledovat v produkci výrobky ve stylu empíru, pozdního empíru, druhorokokové, barokizující, novobarokní, klasicistní, pseudobarokní, novorenesanční apod. Tyto styly zároveň určovaly nejen tvar a formu, ale i dekory. Mistrovství, um a dovednost slavkovských, dokládá i řada ocenění jejich porcelánových výrobků. Třeba pochvalné uznání císaře Ferdinanda I., či bronzová a stříbrná medaile z živnostenských výstav v Praze.
Stolní ozdoba (1840 – 1845)
Nejvyššího rozmachu dosahla porcelánka po roce 1867 pod značkou Haas & Czjzek(jména majitelů). V roce 1926 bylo otevřeno studio uměleckého figurálního porcelánu, výrobky v barevných hmotách – růžová(rose), modrá(adria blau), a především slonová kost (ivory). Rok 1944 byl ve znamení hotelového sortimentu a nádobí pro vojenské kantýny. Rozvoj brzdilo technické zázemí, které bylo postupně modernizováno. Pod značkou Haas & Czjzek dnes opět produkuje porcelánka v Horním Slavkově své výrobky. Těžištěm je stolní a dekorativní porcelán vysoké kvality, zpracovávaný špičkovými technologiemi a ruční malba historických replik. Obnovila se i výroba litofanie a dekorace pravým leptem.
Koflík s podšálkem (1833)
Slavkovská porcelánka vyváží svou produkci do 20 zemí světa. Tradičně největším odběratelem je Anglie. Určitou nostalgii vyvolává skutečnost, že se výrobky slavkovských neobjevují ve větší míře i na pultech tuzemských obchodníků. Nepochybně na tom má podíl i fakt, že je porcelán spojován s majetkovými poměry kupujících. Jsou dobře známé porcelánové soupravy a jednotlivé kusy z majetků šlechtických rodů, a dalších majetných. Nelze však pominout, že výrobky z porcelánu jsou svébytnými uměleckými díly a s jejich příchodem nastala kupříkladu i nová kultura stolování. Stala se samozřejmou součástí každodenního života společnosti, díky cenové dostupnosti. Jedinečnost porcelánu nám dává jistotu, že díky všem aspektům bude nadále součástí lidské kultury další staletí.
Text: Marra
Foto: archiv Haas & Czjzek
