Duha na obloze – dobré znamení?

13.12.2012 · Rubrika Astronomie

Duha je fotometeor (optický úkaz), projevující se jako skupina soustředných barevných oblouků, které vznikají lomem a vnitřním odrazem slunečního nebo měsíčního světla na vodních kapkách v atmosféře.

Jistě jste si už někdy všimli duhového oblouku při končící dešťové přeháňce. Déšť ještě padá, ale zároveň sluneční paprsky osvětlují dešťové kapky, v nichž se světlo láme, rozkládá a odráží, a tak právě na opačné straně, než svítí Slunce, můžeme pozorovat duhu. Ta opisuje část kružnice o poloměru asi 42° kolem místa, kam směřuje stín pozorovatelovy hlavy. Proto je možné duhu z rovného povrchu pozorovat, je-li Slunce níže než 42 stupňů nad obzorem. Duhový oblouk pak vystupuje tím výše, čím níže se Slunce sklání k obzoru. Pokud by tedy Slunce zářilo právě na horizontu, objevil by se na opačné straně ve vodních kapkách obraz duhy ve tvaru půlkruhu. Zajímavostí je, že testem si lehce můžete ověřit, jak málo lidí správně vyjmenuje barvy spektra duhy a navíc i správné pořadí. Pro úplnost uvádíme fakta. Od vnějšího okraje duhy směrem k vnitřnímu plynule přechází v pořadí: červená, oranžová, žlutá, zelená, modrá až fialová, ( může být i indigo). Při intenzivnějším dešti se objevuje nad duhou druhá, méně výrazná, tzv. sekundární duha o větším poloměru (asi 51°) i zde je velkou zajímavostí, že u této duhy je sled barev opačný než u primární duhy. Tato vedlejší duha vzniká díky dvojnásobnému odrazu paprsků uvnitř kapek. Dále je patrné, že obloha se jeví znatelně světlejší uvnitř primárního duhového oblouku a pás mezi oběma duhami je naopak tmavší. Při pozorování ze zemského povrchu lze pozorovat duhu jen jako neúplný kruh. Celistvý duhový kruh by mohl být vidět z vysoké věže nebo letadla. Na vzniku duhy se podílejí kapky v různých vzdálenostech od pozorovatele.

Mimořádným, nezapomenutelným a velmi vzácným zážitkem je spatření duhy v noci. Tu může vyvolat měsíční svit v nočním dešti. Taková duha je slabá s nevýraznými barvami a poměrně vzácná, neboť Měsíc dostatečně svítí jen v období nedlouho kolem úplňku. Mnoho z tajů vzniku duhy se podařilo objasnit ještě před Newtonem, veřejnosti málo známému Janu Markovi Marcimu (1595-1667). Tento význačný český fyzik popsal vznik duhy ve svém díle Thaumantias aneb Spis o nebeském oblouku, přirozené podstatě jeho barev, vzniku a příčinách z roku 1648. Marci, nezávisle na Descartovi vysvětlil vznik duhy lomem a odrazem světla, sám konal pokusy s hranolem a zjistil, že bílé světlo se rozkládá na duhové barvy a úhel lomu je specifický pro jednotlivé barvy.

Duha v mýtech a pověrách

Na rozdíl od jiných přírodních úkazů nebývala duha považována za špatné znamení, ale díky okolnostem jejího výskytu za ustávajícího deště spíše za symbol naděje a usmíření. Bájí a mýtů, kde se objevuje duha,je celá řada. V norské mytologii spojuje duhový most Bifröst Zemi s Asgardem, domovem bohů. Tento most do nebe je dosažitelný pouze dobrým nebo ctnostným. Řecká Iris, dcera bohů Electry a Thaumáse, oděná do duhových šatů, je poslem bohů a létá na zlatých křídlech. V řeckých bájích nosí mír a štestí. V hinduistických mýtech se objevuje jako nebeský luk boha hromu a války Indry.

Buddhisté věří, že duha je nejvyšší dosažitelné před dosažením nirvány, kde zanikají touhy a vědomí. Pro australské kmeny má duha podobu obrovského hada, žijícího na obloze nebo na zemi. Vidí v něm stvořitele světa a všech bytostí. Podle Bible se pak duha objevuje během biblické potopy světa jako znamení smlouvy mezi Bohem a veškerým živým tvorstvem. Když naši předkové uviděli na nebi krásný barevný luk, připisovali mu vinu za všechna předcházející neštěstí – hromy, blesky, deště. Tataři věřili, že duha je had, který polyká lidi, domy a zvířata. Pozůstatky těchto legend přetrvaly dodnes u černochů v Africe a u několika indiánských kmenů v Jižní Americe. Duha byla chápána jako strašlivé monstrum, trest seslaný bohy. Nikdy neukazuj prstem na duhu, jinak zmizí. Na konci duhy je hrnec zlata V Irsku se vypráví, že skřítek leprikón má zakopaný na konci duhy hrnec zlaťáků. Málokomu se však podaří leprikónovu skrýš odhalit. Vzhledem k tomu, že se duha promítá jako oblouk o stále stejném poloměru z jakéhokoliv místa v okolí pozorovatele, pátral by případný hledač pokladu marně až do konce deště či svitu slunce. Pije-li duha vodu, potom dlouho prší. Je-li duhu vidět při delším suchém období, následuje deštivé počasí. Objeví-li se naráz více duh, hodně deště to slibuje. Tataři věřili, že duha je had, který polyká lidi, domy a zvířata. Duha ve svatební den – když je náhodou bouřka s následnou duhou, je to taky krásné, protože to věstí dlouhotrvající vášnivou lásku, která bude oba zamilované spojovat až do konce jejich dní.