Jehličky, které nebodají, ale studí

Chladivá, křehká pohádková krása. Není jen symbolem zasněžené krajiny dědy „ Mrazíka“. Je nenapodobitelným fantastickým dílem přírody. Tento jev není ani tak vzácný, abychom jej všichni neznali, ale ani tak běžný aby nám zevšedněl. Má li tato pomíjivá nádhera při níž se  až tají dech, uchvátit, musí ke svému vzniku mít dány vhodné podmínky. Kdo by neznal okamžiky, kdy je vše pokryto bílou námrazou, když uhodí mrazivé období. Jenomže běžná omrzlice vzniklá prudkým ochlazením je zcela jiná jak strukturou tak i tvarem. To krása o níž se chci s vámi podělit, to je něco zcela jiného.

Říká se jí jinovatka a může vzniknout i když zrovna nepanuje zima. Jinovatka neboli krystalická námraza se tvoří sublimací z přechlazené mlhy nebo kouřma v důsledku nasycení, nebo přesycení vzduchu vodní párou. Narůstá na všech stranách předmětu. A víte co? Potřebuje k tomu teplotu nižší než – 3°Celsia. Většinou se vyskytuje mlha, ale pro vznik jinovatky není nutná. Při delším trvání vhodných podmínek může jinovatka narůst do značných velikostí, nu tu již známe onu pohádkovou krásu pokrývající větve stromů, ploty, elektrická vedení a vůbec celou krajinu tou pomíjivou strukturou jemných jehliček, sloupků, kornoutků a trsů připomínající cukrové království.

Tato jinovatka není nebezpečná ani pro rostlinstvo, ani pro elektrická vedení. Lze ji snadno odstranit poklepem a nezřídka jí zničí trvalejší silnější vítr ve kterém rychle opadá. Až budete mít to štěstí, že jinovatka kolem vykouzlí bílou pohádku, neváhejte a prohlédněte si tu pomíjivou krásu z blízka.

Ona totiž není jen přírodním jevem, ale také podívanou v jejíž čistotě srdce jihne. A to jsou ty jehličky které nebodají, ale studí i když duše z nich pookřeje.

Text a foto: Radek Tomášek