Katedrála sv. Víta – symbol České státnosti

Svatý VÍT – Katedrála zrcadlící ducha národa.

Kolik již bylo napsáno a vypovězeno o naší největší a nejcennější stavební památce pražského hradu.Je součástí komplexu architektury Pražského hradu. Odedávna sídla Českých vladařů a panovníků. Je zcela lhostejno čí zásluhou byla zbudována tato monumentální stavba.
Není důležité zda podle pověsti k založení přispěla kněžna Libuše, ani že samotnou katedrálu předcházely jiné církevní stavby. Jisté je, že základní kámen byl položen 21.11.1344 z rozhodnutí jednoho z největšího vladařů, státníků a diplomatů středověké Evropy, císaře Karla IV.

Pohled od Vikárky

Budování tohoto svatostánku zasvěcenému sv. Vítu jehož ostatky získal darem Kníže Václav od císaře Jindřicha Ptáčníka trvalo vlivem dějinných událostí až do r. 1929. Sv.Vít je v mnoha směrech jedinečný. Tak například vnitřek katedrály je dlouhý 124m, šířku má 60m a vysoký je 38m. Její průčelí střeží dvě štíhlé věže vysoké 82m a hlavní zvoniční věž má pak výšku dokonce 99m. V ní se také nalézají 4 zvony. Největší z nich Zikmund přitom váží celých 17 tun. Staletí po která byl chrám budován přinášela Čechám a jeho obyvatelstvu těžké zkoušky ve kterých se mělo prokázat nakolik dokáže být jednotný a sebevědomý, aby si podržel nebo i posílil své národní zájmy a postavení v Evropě.

Všechny tyto události a vlivy jako by byly vtištěny do každého kusu materiálu z něhož byl chrám vystavěn. Jsou v něm zahrnuty všechny emoce stavitelů i každého jednoho nádeníka a námezdního, jehož rukama procházel. Značí se v něm nejen obrovská touha, bolest, pokora, ponížení, ale i vzepětí tvůrčího ducha, vzdoru i touhy po svobodě. Je možné tuto jedinečnou stavbu popisovat v superlativech a přesto slova nedokáží vystihnout skutečnost.

K pochopení a poznání vede jediná cesta. Stanout v němém úžasu před touto stavbou a nechat se vtáhnout do běhu dějin. Jen tak je možné uvědomit si své místo a při tom obdivovat všechno to umění a dovednost generací žijících tu před námi, a snažících se dát národu pevný bod z nějž by se neochvějně odvíjela jeho jednota. To první, myslím beze zbytku dokázali; to druhé může i dnes být důvodem hlubokého zamyšlení. Jistě by proto nebylo na škodu, kdyby se na místech  uchovávajícím státní symboly v podobě korunovačních klenotů, a ostatky Českých panovníků a panovnic, rozléhal český jazyk větší měrou. Bylo by to nepochybně znamením toho, že národ opět slyší, čím k němu  katedrála sv. Víta promlouvá z hlubin času. Nezvyklé pohledy na tuto mimořádnou stavbu mohou jen ono vnímání umocnit.

Text: Marra  
Foto: Mira Janacek