Kladrubští koně – Bělouš a Vraník – Česká národní památka

10.8.2011 · Rubrika Fauna

Počátky „ Kladrubáka“ sahají do 16. století. V druhé polovině 16. a zvláště v 18. století přišla v Evropě vlna rozvoje chovu koní. Panovníci a jejich rody, ale i světská a církevní šlechta, zakládali hřebčíny a nejinak tomu bylo i v zemích koruny České. Podle dekretu Rudolfa II, vydaném dne 24. dubna 1579 byl založen dvorní hřebčín v Kladrubech nad Labem a stal se centrem chovu kladrubských koní. Předky byli španělští a staroitalští koně. V 18. století vznikly 3 významné linie, jejichž zakladateli byli hřebci Pepoli, jehož potomci byli prvotřídní chovní koně Generale a Generalissimus, další byli Sacramoso a Napoleone. Starokladrubští bělouši jsou dodnes chováni v Národním hřebčíně Kladruby nad Labem.

Stádo kladrubských vraníků bylo během druhé světové války zničeno a hrozil zánik této linie. Naštěstí se zachránilo několik klisen a černí kladrubáci se přestěhovali do hřebčína Slatiňany. Nejtěžší ztráty utrpěl za sedmileté války, kdy byl chovný materiál kladrubský přemístěn do hřebčína Eneyedu v Uhrách a tam setrval do roku 1771. Při oslavě Laudonova vítězství v bitvě u Kolína 10. června 1757 hřebčín vyhořel i s plemenářskými záznamy. Teprve v r. 1770 dal císař Josef II. znovu zřídit hřebčín Kladruby a povolal zpět všechen chovný materiál.

Úkolem kladrubského hřebčína bylo produkovat koně pro císařský dvůr jak si to panující dvorská etiketa a záliby vyžadovaly. Kladrubský kůň pochází z České republiky. Je to naše jediné původní plemeno, jehož původ sahá až na začátek novověku.

Plemeno koní vyšlechtěné speciálně pro ceremoniální účely panovníků.

Do dnešních dnů si stále udržel barokní ráz. Své jméno dostal podle hřebčína v Kladrubech nad Labem. Starokladrubští koně jsou chovaní kontinuálně více než 400 let, jsou jedním z nejstarších plemen koní. Jde o teplokrevné plemeno, vzniklé na podkladě starošpanělské a staroitalské krve. Chovným cílem je galakarossier – mohutný kočárový kůň, určený k ceremoniální a reprezentativní službě.Kladrubští koně jsou přátelští, ochotní a pracovití. Jsou laskaví, učenliví a energičtí. Jsou také vytrvalí, spolehliví a dobře ovladatelní.

Exterier:
Hlava je výrazně klabonosá, krk je svalnatý a klenutý. Lopatky jsou strmé a hrudník hluboký. Hřbet je delší a pevný, záď kulatá, svalnatá a poměrně vysoko nasazeným ocasem. Končetiny jsou silné s dobrými klouby a bez rousů. Kopyta jsou tvrdá. Srst je bílá nebo černá, ale začínají se objevovat i ryzáci. V kohoutku mají průměrně 165 – 170 cm.

Využití:
Kladrubští koně byli původně kočároví koně. Dnes se využívají při přehlídkách a tradičně střežení kladrubských běloušů vozí startéra Velké Pardubické na start. Jsou také vyhledávaní koně do vozatajských závodů. Křížením s jinými teplokrevníky vznikají výborní jezdečtí koně s drezúrním nadáním.Starokladrubský vraník je též karoseiér, těžký jezdecký kůň. Vraník je mohutný, velký teplokrevný kůň, více robustný. Má výraznější klabonos. Velmi lesklá černá srst nepřipouští žádné bílé znaky. Chody jsou nižší, méně okázalé a méně prostorné. Jejich krk je klenutý a svalnatější. Často se používá v zemědělství.