Krtonožka obecná – Gryllotalpa gryllotalpa
Překlad latinského názvu „Cvrčkokrtek“ má s krtkem pouze společný způsob života, většinou pod zemí. Vyskytuje se na lukách, v sadech, na polích a v zahradách téměř po celé Evropě. V ČR je místy v hojném počtu. Krtonožka je vlhkomilný druh, žijící převážně v podzemních chodbách. Preferuje lehké písčité půdy.
Krtonožka je náš největší zástupce hmyzu rovnokřídlého, kam patří například kobylka, cvrček nebo saranče. Dospělé krtonožky jsou tmavohnědé, porostlé sametovými chloupky, až 6 cm dlouhé a váží kolem 3gramů, mají krátká krtkovitá přední a blanitá zadní křídla. Samičky nemají kladélko jako cvrčci a bývají větší než samečci. Přední nohy mají lopatkovité, uzpůsobené k hrabání hlíny. Larvy – nymfy jsou zpočátku bělavé, později se podobají dospělcům. Nemají však křídla.
Životní cyklus krtonožky je velmi zajímavý. V květnu a červnu samičky vyhlubují lopatkovými předními končetinami ve vlhkých půdách hluboko v podzemí 10-15 cm velkou komůrku V ní si zhotoví z hlíny udusané hnízdo, které si pečlivě hlídají. Do hnízda nakladou 100-300 velkých vajíček.
Na hnízdo dohlíží až do vylíhnutí prvních nymf. Larvy (nymfy) nejprve zůstávají v hnízdě, později se rozlézají a hloubí vlastní chodby. Nymfy skokově rostou (vždy při svléknutí staré kutikuly). Nedospělí jedinci (nymfy) přezimují v hloubce 1 až 2 m pod zemí a v dospělce se přeměňují na jaře následujícího roku. Dospělec žije od dubna do října.
Podzemí opouští jen při páření v květnu a červnu, tehdy také po setmění létá. Námluvy jsou doprovázené specifickými hlasovými projevy. Monotónní hlasité cvrčení, které připomíná zvuk zaseknutého elektrického zvonku, vychází z podzemní nory krtonožky. Jde o zpěv samečka, jímž se snaží do nory přivábit samičku. Může nám to připadat divné, proč se sameček při zpěvu skrývá pod zemí, proč nevyleze před noru, jako třeba cvrček, odkud by ho bylo lépe slyšet. Má pro své chování dobrý důvod. Uvnitř nory je určitě bezpečněji. Aby ho byl dobře slyšet, ústí svého úkrytu vymodeluje tak, že tvarem připomíná hlásnou troubu pouťových vyvolávačů. Právě takové zařízení má nejvýhodnější vlastnosti pro přenos akustické energie Při zpěvu je sameček otočen hlavou do nitra nory a jeho polo rozevřená vibrující křídla téměř vyplňují celou chodbičku končící kulovitou komůrkou, to způsobí tu správnou rezonanci jeho zpěvu. Vlastní zpěv krtonožka vyluzuje stejně jako cvrček třením předních křídel o sebe.
Na povrchu půdy není ve dne krtonožku snadné zahlédnout – žije skrytě, v chodbičkách pod povrchem, ale někdy si je vybuduje třeba i pod kusem prkna položeného na hlínu. V noci pak vylézá na povrch. Tenhle zajímavý a všestranně vybavený hmyz létá a dokonce i plave.
Krtonožka je všežravec, živí se jak rostlinnou, tak živočišnou potravou. Živí se dravě, loví hlavně hmyz, kroužkovce, drátovce a ponravy nebo měkkýše. Požírá i kořínky rostlin.
Kromě hlavního nepřítele – člověka, si na krtonožce rádi pochutnají hlavně žáby a ptáci, příležitostně i ryby. Pokud je v místě výskytu dostatek jejích predátorů, tak nehrozí masivní přemnožení tohoto zajímavého hmyzu.
Foto: Silvestr Szabó
Text: Iva Michálková
