Mikrosvět v kapce vody – rozsivky

V obyčejné kapičce vody z rybníka či přehrady se pod mikroskopem objeví pestrý svět drobných organismů, o jejichž existenci nemá člověk hledající v letních vedrech ve vodě osvěžení ani ponětí. Kromě bakterií, které jsou příliš malé aby se daly pozorovat v běžném světelném mikroskopu, je hlavní součástí vodního světa fytoplankton společně se zooplanktonem. Volně se vznášející řasy a sinice tvořící fytoplankton představují potravu pro živočichy a jsou základem potravní pyramidy ekosystémů stojatých vod. Mezi významné skupiny fytoplanktonu patří rozsivky, mikroskopické řasy obsahují fotosyntetické pigmenty umožňující přijímat vzdušný oxid uhličitý a vytvářet z něj pomocí světelné energie organické látky. Rozsivky a fytoplankton obecně mají tudíž ve vodě stejnou funkci jako rostliny na souši.

Charakteristickým znakem rozsivek je dvoudílná křemitá schránka, která se skládá ze dvou misek. Dvoudílné složení jejich schránky odráží i starší název této skupiny organismů – Diatomae, který je základem mnoha dosud užívaných pojmů: diatomit, diatomární analýza, anglický název diatoms apod. Schránka rozsivek připomíná krabičku, na jejíž spodní část přiléhá jako víko větší horní část. Podle tvaru schránky se rozsivky rozdělují na centrické (kruhové, centrálně symetrické) a penátní (podlouhlé, podélně symetrické). Schránka rozsivek má obvykle složitou strukturu s různými žebry a póry, jejichž uspořádání je často velmi ornamentální a také druhově specifické. Buňky některých druhů se pomocí výběžků mohou spojovat a vytvářet tak mnohobuněčné kolonie. Někdy buňky produkují navíc sliz, pomocí něhož jsou pevně přichyceny k podkladu, a který také pomáhá držet kolonie pohromadě.  Schránka rozsivek je tvořena oxidem křemičitým, který rozsivky aktivně přijímají z prostředí a jsou na něm životně závislé. Jestliže je křemíku nedostatek, rozsivky nemohou růst a množit se, a posléze hynou. Při dělení buněk si dceřinná buňka jednu část schránky ponechá od buňky mateřské a druhou část si vytváří sama. Tato část je však vždy o trochu menší,  a proto postupně dochází ke zmenšování velikosti schránek. Pokud velikost schránky poklesne pod určitou mez, dochází buď ke smrti buňky nebo k přechodu na pohlavní způsob rozmnožování, při kterém se obnoví optimální velikost schránky. Rozsivek je velké množství druhů, odhaduje se, že existuje asi 285 rodů s 10 – 12 tisíci druhy. Někteří autoři je považují za vůbec nejpočetnější skupinu organismů a odhadují jejich počet na 1 až 10 milionů druhů.

Přítomnost rozsivek ve vodě se projevuje hnědým zbarvením vody. Ve stojatých vodách se rozsivky vyskytují zejména na jaře a na podzim, některé druhy také v létě. Pro svůj život vyžadují neustálé míchání vodního sloupce, jinak je těžká schránka stáhne do hloubky, kde není dostatek světla pro fotosyntézu a postupně klesnou do bahna na dno. Rozsivky patří mezi řasy, které se často v nádržích objevují po vydatných letních srážkách a následných povodních, které vodní sloupec promíchají a přinesou s sebou živiny pro jejich růst. Mnohé druhy rozsivek mají specifické nároky na chemické složení vody (obsah kyslíku, živin, pH atd.), ve které rostou, a proto se dají úspěšně využít jako bioindikátory. Podle složení společenstva rozsivek můžeme tedy poměrně úspěšně předpovědět, jaká je kvalita vody ve zkoumané lokalitě, aniž bychom museli provádět nákladné laboratorní analýzy. Narozdíl od sinic tvořících nebezpečné vodní květy, sladkovodní rozsivky nejsou nikterak nebezpečné a pokud nedojde k jejich přemnožení, nezpůsobují výrazné zhoršení kvality vody. Jejich přítomnost ve vodě je tak většinou indikátorem dobrého stavu daného vodního ekosystému.

Text a foto: Petr Znachor Ph.D.