Po babičce klokočí…

Titulek snad pro někoho nostalgický s nádechem vzpomínek pro jiného pak provokativní a dráždivý. Co to vlastně je to klokočí? Ti starší  nepochybně vědí a vám ostatním napovím. Výraz ´Klokočí´ je spojen s výrobou růženců ze semen keře klokoče, která jsou v plné zralosti velmi dekorativní, lesklá, příjemná na omak a  tvrdá jako kámen. Semena se sklízela nedozrálá, kdy jsou ještě měkká a pomocí jehly se navlékala na provázek, kde semena uschla a ztvrdla. Nyní si tedy představme ten „Klokoč“ (Staphylea).

Květy klokoče

Klokoče jsou opadavé, 2 – 6 metrů vysoké keře z rodu dvouděložních rostlin, čeledi klokočovitých.  Do této skupiny patří 12 druhů. Jsou to keře bohatě se rozvětvující těsně nad zemí.Větve se po té vztyčují kolmo vzhůru, kde se jejich postranní obrost vytváří velmi poskromnu. Mladé větévky mají svěže zelenou barvu a nesou velké, lesklé pupeny rostoucích proti sobě -říkáme, že jsou ve vstřícném postavení. Starší větve mají tmavohnědou barvu s patrnými šedavými flíčky (lenticelami). Listy rostou taktéž ve vstřícném postavení, jsou lichozpeřené, složené maximálně ze sedmi lísků a velmi se podobají bezu černému (Sambucus nigra). Oproti němu je, ale  délka listů kratší (maximálně do 22cm) a jednotlivé lístky jsou užší.

Květ klokoče

Na podzim se listy klokočů barví do svítivě žluté barvy. Květy se objevují na přelomu května a června. Jsou pětičetné, zvonkovité, přes 1cm dlouhé, smetanově-bílé. Poupata na špičkách často zbarvují slabě do červena. Květy jsou seskupené v převislých hroznovitých latách. Přesto, že květy jsou samosprašné, obsahují velké množství nektaru a lákají tak včely, mouchy a jiný hmyz. Nejvíce čím běžného pozorovatele tyto keře zaujmou jsou plody -měchýřkovité tobolky světle zelené barvy, někdy s růžovým líčkem. Tobolky mají až v 5cm v průměru a jsou kulovité, nebo protáhlé. Visí na dlouhých stopkách po jednom až sedmi. V průběhu října tobolky dozrávají, sesychají, hnědnou, svraskávají se  a praskají. Vydávají ze sebe skryté tajemství – světle hnědá, lesklá semena, až 1cm velká vejčitého tvaru. Semena často zůstávají v tobolce i po spadnutí na zem, kde je pak vítr válí po zemi na veliké vzdálenosti. Tak si mladé rostliny okupují nové území.

Stanoviště a rozšíření – Klokoče rostou přirozeně ve střední a jižní Evropě. U nás se řídce vyskytují listnatých a smíšených lesích středních Čech, jižní Moravy a Polabí. Dávají přednost polostínu, vlhkým a úrodným půdám. Možné je nalézt od nížin až do 500m nadmořské výšky. Každopádně se v našich lesích i parkových výsadbách objevují velmi zřídka a zasluhují ochrany a většího rozšíření.

Plody klokoče

Druhy klokočů:

Klokoč zpeřený (Staphylea pinnata L) -náš domácí druh vysoký do 5m, vzácně má i stromovitý charakter. Květy jsou bílé s načervenalým nádechem převážně nevonné. Tobolky jsou téměř kulovité do 5cm. Dává přednost  přístinu s vlhčí a humóznější půdou v listnatých a smíšených lesích, nebo na jejich okrajích.

Klokoč kavkazský  (Staphylea colchica) -kavkazský druh vysoký do 4m u nás občas zplaňuje. Vyskytuje se více na Slovensku, u nás pouze v nejteplejších částech jižní Moravy. Květy jsou bílé, o něco větší než předchozí druh a intenzivně vonné. Tobolky jsou protáhlé až 9cm dlouhé. Tento druh se vyskytuje na okrajích lesů i na plně osluněných stanovištích v keřovitých společenstvech. Lépe snáší sucho a dává přednost vápenitým půdám.

Klokoče jsou velmi dekorativní keře dnes macešsky opomíjené a poměrně vzácné. Jejich většímu rozšíření by nepochybně prospělo zajímavé využití ke zpestření sadových úprav jak veřejných, tak privátních ploch. Klokoč také viniká tím, že má pevné tvrdé dřevo žluté barvy, které se dříve hojně používalo v soustružnictví k výrobě holí a na troubele dýmek. S těmito výrobky se můžeme vzácně setkat i dnes včetně babiččina klokočí.

Semena klokoče

Text a foto: Marra