Pytláci a ti druzí – Kdo neviděl, neuvěří!

Zajímavé povídání se zástupcem lesního správce přerušil vtíravý tón telefonu. Revírník oznamuje, že při závodech v orientačním běhu závodníci objevili laň chycenou do oka. „Okař“, vyrazí ze sebe velmi rozezleně „lesní pán“ a přidá ještě něco velice jadrného. Přijímáme nabídku jet na místo pytláckého činu. Na smluveném místě se setkáváme s revírníkem a společně jdeme na místo nálezu. Nachází se asi 200 m od cesty ve svahu porostlém smrkovou houštinou. Začíná se rychle stmívat a sám hrůzný nález dostává ještě ponuřejší atmosféru.

Díváme se na laň uškrcenou v oku z lanka k brzdě jízdního kola. Děsivá podívaná. Laň ještě nestačila vychladnout. Pokoušíme se fotografovat a zachytit hrůznou scénu. Výraz laně prozrazuje děs z marnosti zápasu o život. Nejen o život svůj, ale i o život mláděte, které nosila v sobě. Muka prozrazuje pootevřený „svírák“ (tlama), vyděšená, smutná, a vyhaslá „světla“ (oči) jinak nádherného zvířete. Hledíme mlčky jeden na druhého jako bychom čekali, kdo nalezne odvahu jako první něco říci. V očích obou lesáků se zračí hněv a také bezmocnost nad hanebným činem. Jako první promluvil „lesní pán“. Je šestou generací rodu v zeleném, za čtyřicítku let ve službě lesu, myslivosti a přírodě se nesetkal s takovýmto činem. Okařství je totiž tím nejodpornějším druhem pytláctví. Zvěř chycená do oka nesmírně trpí.

Pytlačení dnešní doby nedává spát nejednomu myslivci. Důvody tohoto jevu zůstávají stejné jako v minulosti jen metody jsou mnohem zrůdnější, bezohlednější, brutálnější a také nebezpečnější díky dostupné technice a zbraním. Ať už se jedná o výkonné luky a kuše až po palné zbraně opatřené lasserovými zaměřovači nebo optikou s nočním viděním. A jak to kupříkladu funguje? Třeba tak, že z auta jedoucího noční krajinou padají výstřely, auto poté pohltí noc. Mobilní telefon oznámí jiné posádce, kde a co hledat. „Neozbrojené“ auto pak odváží „nalezenou“ zvěř do bezpečí. „Pytláctvím jsou páchány nenahraditelné škody na zvěři, neboť pytláci loví bezohledně vše. Tím narušují snahu myslivců o chovatelsky kvalitní základnu zvěře, říká lesník a dodává „děsí mě bezohlednost a drzost pytláků nerespektujících nic“. Že pytláctví není jen problémem současné doby, dokládají následující řádky.

Vzhledem k tomu, že se v Čechách značně rozmohlo pytláctví – bylo rozhodnuto, že ti kdo loví velkou zvěř na 2-3 roky a ti kdo loví drobnou zvěř na 4-6 měsíců práce v okovech odsouzeni budou. Tu pak v Petrovaždíně v Uhrách vykonávati budou. Za pytláctví v tlupách pak až na 10 let odsouzeni mohou být. Dáno jest právo první rány myslivcům proti ozbrojeným pytlákům, kteří se staví na odpor. Nenapravitelným pytlákům a těm, kteří si maskují tvář pak zabavení majetku a vystěhování na komorní statky v Uhrách hrozí. Ztrátou hrdla trest pro toho, kdo při pytláctví poraní či usmrtí myslivce.

Jak je vidět, již v dobách císařovny Marie Terezie se pytlačilo a bylo nutno učinit těmto rejdům přítrž, jak dokazuje výňatek z jednoho jejího patentu. A co dodat? Kdo neviděl, neuvěří!