Veverka obecná

20.11.2012 · Rubrika Fauna

Nalezneme ji v lesích všech typů, parcích, alejích, větších zahradách. Zbarvení srsti bývá různé, od rezavé, přes šedou až černou. Spodní část těla je bílá. Barva srsti má určitou souvislost s tím, kde veverka žije. Rezavých veverek je více v nižších oblastech a těch tmavých na horách. Nepřehlédnutelný je její dlouhý chlupatý ocas, který používá i jako kormidlo při skákání z větve na větev. Ocas bývá stejně dlouhý jako tělo samotné. Na zimu veverkám narůstají na ušních boltcích štětičky.

U veverky obecné není na první pohled rozdíl mezi samcem a samičkou. Veverka obecná obvykle dorůstá 19 až 27 cm a dosahuje hmotnosti mezi 210 až 360 g. Huňatý ocas, který napomáhá udržovat rovnováhu při lezení a skocích na stromech a který veverka využívá jako „pokrývku“ těla při spánku, je 14, až 20 cm dlouhý. Stejně jako většina stromových veverek má i naše veverka ostré a zakřivené drápy, které jí pomáhají při lezení po větvích stromů. Tento ve dne aktivní hlodavec tráví většinu života v korunách stromů.

Veverka je aktivní přes den, ale ve vrcholné části dne je většinou ukryta ve svém hnízdě, denní aktivitou, s největším vrcholem aktivity brzy po ránu a v pozdním odpoledni. V zimě trvale nespí, ale doba pobytu mimo hnízdo se snižuje a v případě nepříznivého počasí může zůstat v hnízdě i několik dní. Při skoku ze stromu na strom může překonat vzdálenost až 4 metry.

I na zemi si však počíná velmi obratně. Jak na zemi, tak na stromech sbírá semena a pupeny jehličnatých i listnatých stromů. Nepohrdne ani hmyzem, houbami nebo ptačími vejci. Patří mezi hlodavce, kteří si na zimu ukládají potravu. Žije většinou v páru. Veverka obecná si staví hnízda zimní a letní. V dutinách stromů, někdy i na tlustších větvích, obývá v průměru 25-30 cm velké hnízdo, ve tvaru kukaně, tvořené mechem, listy, trávou a kůrou. Zimní bývá zpravidla jedno, letních si buduje několik a ty, podle potřeby, střídá.

Ve svém revíru, který může mít až 50 hektarů má několik hnízd vysoko ve větvích, která střídavě využívá. Ke stavbě využívá listí a větvičky. Nepohrdne ani dutinou stromu, či ptačí budkou s dostatečně velikým otvorem. Mláďatům ustele na kůře rozcupované tak, že je měkounká jako vata. Veverčí páreček dokáže třikrát ročně přivést na svět 3 – 4 mláďata. Mláďata se rodí holá a slepá. Oči se jim otvírají po čtrnácti dnech života. Jakmile zhruba po měsíci vystrčí mláďata své čumáčky z hnízda a začnou dovádět na větvích je to opravdu krásná podívaná.

Veverka obecná žije až na období rozmnožování samotářským způsobem života a jiným veverkám se většinou vyhýbá. Není teritoriální a domácí území jednotlivých jedinců se značně překrývají. Její hlavní potravou jsou semínka ze šišek, následovány houbami a mladými výhonky stromů, pupeny a různými rostlinami. Z jara vyplení i ptačí hnízdo (vejce i mláďata), dále olupují kůru a lýko stromů (to používají i k výstelce hnízda), lišejníky, hmyz, přes léto plody všeho druhu, na podzim hlavně ořechy, bukvice a jiné plody, ze kterých si pak tvoří zásoby. Zásoby si veverka vytváří především z ořechů, bukvic a žaludů, případně z hub, které si nejčastěji zahrabává či schovává do stromových dutin. Tvorba zásob je důležitá pro následná období jejího nedostatku (tj. zima a začátek jara) a závisí na ní přežití a úspěšné rozmnožení. Většinu dne tráví hledáním a sbíráním potravy. Při konzumaci potravy přitom sedí jako většina veverkovitých „na bobku“, přičemž si potravu drží v předních končetinách.

Svým predátorům, mezi které patří především kuna lesní, kočka divoká i domácí, liška obecná, lasice kolčava, která loví především mláďata, ale také větší dravci, např. káňata lesní nebo sovy se raději vyhne. V zimě se neukládá k zimnímu spánku, ale tráví ve svém hnízdě větší dobu než v létě. Dokáže se pohybovat rychlostí až 19 km.

U některých jedinců probíhá páření již na konci zimy a na samotném počátku jara, tedy během února a března, většinou je však obvyklejší doba páření v letním období, během června a července. Samec svou partnerku nachází díky pronikavému pachu, který samice produkuje. Po setkání dvou partnerů začne samec svou partnerku honit po stromech a tak činí až do hodiny před spářením. Před rozmnožováním se také samice vykrmují s cílem přibrat na váze, jelikož obecně platí, že samice s vyšší hmotností rodí více mláďat než samice s hmotností nižší. Samice může mít i dva vrhy za rok, přičemž jeden vrh obsahuje obvykle 3 až 4 mláďata, která se rodí po 38 až 39 denní březosti.

Mláďata se rodí slepá a téměř holá a po narození váží 10 až 15 g. Plně osrstěná jsou po 21 dnech života, oči se jim otevřou po čtyřech týdnech a chrup se jim plně vyvíjí až po 42 dnech, kdy začínají požírat pevnou potravu. Samice je však kojí až do jejich odstavení, tedy do 8 až 10 týdnů po narození. Nejvíce, 75 – 85 % mláďat přitom umírá během svého prvního zimního období. Samice dosahuje pohlavní dospělosti zhruba v druhém roce života, samci o něco později.

Veverka obecná se v přírodě dožívá průměrně 3 let, mláďata mívá veverka většinou dvakrát do roka, v obdobích únor až duben a květen až srpen, pokud je samice ve velmi dobré kondici, může mít i třetí vrh. Samice je březí 36 až 42 dní, počet mláďat je obvykle od 3 do 7, váha při narození je asi 7 až 15 gramů. Mláďatům se za 31 dní otevírají oči a v této době jsou již osrstěná od 21. dne života kojena jsou 8 až 10 týdnů a jsou již samostatná, dosahují váhy asi 200 g. Pohlavně dospívají v příštím roce.

Průměrný věk veverky ve volné přírodě je od 3 do 5 let. V zajetí se může tato hranice vyšplhat až na 10 let. Veverka obecná je chráněným druhem. To platí v celé České republice, kde je v současnosti podle vyhlášky 395/1992 Sb. Je vyhodnocena jako ohrožený druh a její chov v zajetí omezuje tento zákon. Setkání s tímto naším hlodavcem je pro každého návštěvníka přírody jistě pěkný zážitek.

Pokud se někdy setkáte se zraněnou, nemocnou veverkou nebo opuštěným mládětem, tak se co nejdřív poraďte s odborníky, třeba telefonicky v nejbližším útulku, zoo nebo přímo v záchranné stanici pro veverky. Na neodborné ošetření a péči může veverka doplatit svým životem. Veverky jsou oživením naší přírody, chraňme je ať mohou dál bavit svou rozverností.