Židozednářství – metla lidstva?
Příroda a historie jsou učitelky života. Ukazují nám,že život je provázen ustavičným bojem. Jde o věčný zápas dobra a zla. Žádný z nich dosud nezvítězil a ani nemůže. Jednoduše proto, že absolutní dobro i absolutní zlo by vedlo nejen ke konci tohoto boje, ale i ke konci života. Je svatou povinností člověka usilovat o dosažení maxima dobra. Přítomnost zla vyvolává pocit nejistoty. K potírání zla je nutné jej včas rozpoznat. Nižší tvorové jsou nadáni k tomuto účelu pudovou schopností zvanou instinkt, který jim pomáhá nebezpečí včas analyzovat. U člověka intelekt zastřel tuto schopnost. Důsledkem je to, že pán tvorstva, homo sapiens naletí na každou dobře nastraženou léčku. Že byl obelstěn poznává, když je již příliš pozdě. Podle užití rozumu lze lidstvo rozdělit na dvě skupiny.
První jsou dravci, kteří jdou bez ohledu na ostatní za svým, třeba přes mrtvoly. Druhá, naprostá většina jsou ti, kteří používají svého rozumu či intelektu k vytváření podmínek klidného soužití se všemi. Tato ohromná většina však nedovede využít svého rozumu, aby rozpoznala a postřehla lsti a nástrahy skrytého zla silných.
Do této skupiny se řadí tři druhy lidí. a/ První vědí a cítí , že něco není v pořádku, ale nedělají nic pro svou záchranu. b/ Druzí, kterým se nevede dobře. Mnohým je dokonce velmi zle. Je jich velmi mnoho, ale nedovedou použít svého rozumu, aby pochopily, že jsou vedeni silnými jedinci z první skupiny a vedou svůj třídní boj. c/ Třetí jsou ti kteří postřehli nebezpečí. Hledají a nacházejí jeho původ a podstatu a vedou proti němu boj. Z uvedeného je jasné, kdo je nepřítelem lidské společnosti.
V lóžích tajných společností se tvoří propagandistické plány, které jsou aplikovány do veřejného života. Mnozí se jistě setkali s pojmem zednářství či židozednářství. My však poodhalíme historické podklady z nichž je patrné, že nejen zednářství zasahovalo a zasahuje do běhu dějinného vývoje. Zde můžeme odkázat např. na knihu s názvem „Protokoly Sionských mudrců“.
Zednářství nepochybně patří k těm nejznámějším tajným společenstvím. Patrně mnohé z Vás překvapí, že zednáři byli např. T.G. Masaryk, Dr. Jiří Guth – Jarkovský, Alfons Mucha nebo Sigmund Freud a další osobnosti exponované ve veřejném životě. Původ těchto tajných společenstev lze hledat v dobách alchymistů, mystiků a okultistů, Templářů, Illuminátů, Martinistů, Rozenkruciánů a Theosofů. Někteří jej posouvají až do dob starého Egypta, nebo dokonce do doby Mojžíšovy, tvůrce židů starozákonních. Rabíni s učením Mojžíšovým je však „přepracovali“ v Židy talmudské a kabalistické. Jiní spatřují původ zednářství v době chaldejské, perské, indické. Zednářství však na rozdíl od ostatních řádů významně zasahovalo a zasahuje do života politického. Propagace ideologie se dála a děje velmi propracovaným způsobem.
Prostřednictvím médií jsou podsouvány cílené informace, které nenápadně informují, nabádají, upozorňují či varují. Tím jsou veřejnosti vsugerovávány myšlenky, prostřednictvím nichž je společnost snadno manipulovatelná a ovladatelná. Šiřitelé této ideologie přitom, aniž by kdo tušil, namnoze sedí v redakcích médií a mohou to být docela dobře oblíbení a uznávaní autoři. Nikdo nemá přitom ani tušení o příslušnosti k zednářstvu.
Klidné a spořádané poměry nejsou vhodnou půdou pro podzemní činnost zednářského plánování, nutně musí velmoci v tajných společnostech k uskutečňování svých plánů provozovat rozvratnou činnost. Zamysleme se společně nad slovy velkého znalce: „Nikdo neznásilňuje svobodu víry, ducha a přesvědčení víc, něž právě zednářští exponenti ve vládách“.
Podle historických pramenů zpracoval R. Tomášek