Zmije obecná – had mizející z naší přírody
Zmije obecná (Vipera berus)
Je jediným naším hadem, který je vyzbrojen jedovými zuby. To bývá důvodem, proč lidé při setkání s ní propadají panice a bezdůvodně zmije zabíjejí. Nedostatečná osvěta je na vině tomu, že se počty tohoto hada neustále snižují. Dalším důvodem jsou ztráty při přezimování a také rušení lidmi v jeho životním prostředí. Připočte-li se fakt, že samečci dospívají ve 3. až 4. roce a samičky o 1 rok později, je zřejmé, proč zmijí neustále ubývá. Samičky jsou živorodé a mláďata přivádějí na svět podle klimatických podmínek po 2-3 měsících gravidity. Počet mláďat kolísá mezi 3-20. Ta se živí hlavně mladými ještěrkami a skokany hnědými. Pozor, není vhodné brát mládě do ruky, je již vybaveno jedovými zuby jako jeho rodiče. Těchto plazů však rychle ubývá, což má také za následek snižující se počty zmijí.
Reprodukčního cyklu se samice zúčastňují jen jedenkrát za 2 roky. Samečci však každoročně. I to ovlivňuje ubývání počtů tohoto užitečného hada. To vše je důvodem proč jsou dnes zmije přísně chráněné. Nesmyslně pronásledovaná zmije je přitom velmi klidným hadem, který sám nikdy aktivně neútočí.
Zmije obecná
Nejčastější příčinou uštknutí bývá neopatrnost při pobytu v místech výskytu hadů. Had kousne jen v případě, že na něj šlápneme či se jakkoliv ocitneme v jeho bezprostřední blízkosti. Útok bývá většinou jen obranou reakcí hada. U nás dochází k několika uštknutím v roce a i když nebývá bezprostředně smrtelně nebezpečné, je nezbytné lékařské ošetření. Smrtí mohou končit případy uštknutí malých dětí či byla-li zasažena např. artérie a jed přešel přímo do krve. Mnoho také záleží na přímé dispozici hada. Při setkání se zmijí v klidu opusťme místo, plaz bývá mnohem stresovanější než my, neboť my jsme ti, kdo vstupují do jeho teritoria a rušíme jeho klid.
Zmiji si nikdy nemůžeme poplést s jiným hadem. Tento až 80 cm dlouhý had má charakteristickou klikatou čáru na hřbetě a výrazné zúžení těla za hlavou. Existuje v mnoha barevných variantách od černé po červenou. Samičky bývají méně vybarvené než samci. Zmije před výpadem varuje silným zasyčením a poté, nemá-li možnost bezpečného úniku, zaujme obrané postavení ve tvaru charakteristicky esovitého stočení těla. Zmije patří do naší přírody a přes její určitou nebezpečnost si zaslouží naší ochrany. Je nesmyslně démonizována a kvůli mýtům bývá mnoho zmijí zbytečně připraveno o život.
Text: Marra
Foto: Eduard Reisinger
